MenuMenu

NewsletterNewsletter

Zadejte Váš e-mail pro odběr aktualit

AnketaAnketa

OkoliOkoli

OdkazyOdkazy

Obec v době nacistické okupace

Okupace našich zemí nacistickým Německem na jaře 1939 a zřízení Protektorátu Čechy  a Morava neznamenalo jen vedle českého názvu obce Březník i název německý - Gemeinde Bschesnik, ale okupace se postupně dotkla každého občana v obci. Již v říjnu 1938 byl zaveden lístkový systém, který zrušil volný prodej všech potravin, kuřiva i některých průmyslových výrobků a každému občanovi měsíčně umožňoval nakoupit jen stanovené množství (příděl) uvedené na potravinových lístcích, tabačenkách aj.

Od května 1940 byly zakázány všechny taneční zábavy a uživatelé silnice se dočkali nařízení ve změně jízdy, kdy se ze dne na den začalo jezdit vpravo. Tomu museli zemědělci podřídit také brzdy a umístit je na levou stranu povozů. Od konce prosince 1940 byly všem zemědělcům stanoveny povinné dodávky mléka, masa, obilí i brambor. Zemědělci museli např. denně odevzdávat mléko do sběrny zřízené u R. Nováčka čp.4. Úředně byly v celé obci zaplombovány odstředivky mléka a máselnice. Byl nařízen soupis veškerého hospodářského dobytka i drůbeže a stavy namátkově kontrolovány. O domácí porážku musel zemědělec žádat na obecním úřadě. Počet porážek byl omezen a zemědělcům, kteří neplnili předepsané dodávky mléka a masa, nebyly zabíjačky povolovány. Že se tato nařízení obcházela a zemědělci zabíjeli prasata tzv. "načerno", je nasnadě, ale vystavovali se nebezpečí uvěznění.

Nedostatek potravin během války pociťovali především občané žijící ve městech. Proto se např. z Brna denně stovky občanů rozjížděly vlaky do okolí, aby si sehnali nedostávající se potraviny. S občany Brna jsme se denně potkávali i v naší obci. Nejčastěji směřovali do mlýna Alexandra Jarolíma čp.132, kde nakupovali potají (říkalo se načerno) mouku. Mlynář byl za tento prodej v průběhu války dvakrát vyslýchán na gestapu. Od rolníků v obci pak nakupovali především máslo, sádlo a vejce. Často tyto produkty měnili za poukazy na pracovní boty, modráky aj. získané v továrnách, na které zemědělci neměli nárok.

Dne 12.dubna 1941 byla v obci zakázána činnost TJ Sokol a veškerý majetek včetně sokolovny ji byl zabaven. Pouze kino hrálo dále, ale tržby byly odváděny okupačním úřadům. Během okupace byly postupně zakázány všechny spolky a rozpuštěny politické srany. Pod hrozbou smrti bylo zapovězeno poslouchání českého rozhlasu z Londýna a Moskvy. Okupační úřady v obci "trpěly" pouze hasičský sbor, jehož činnost však podřizovaly válečným záměrům. Na zbrojnici i stříkačkách se objevily německé nápisy, benzín pro motorovou stříkačku byl na příděl, hasiči byli nuceni stavět noční hlídky aj. Hasičské schůze musely být předem hlášeny a řešit se na nich mohly pouze provozní problémy sboru.

Velký smutek všem občanům obce způsobilo začátkem roku 1942 nařízení okupačních úřadů, že z věže farního kostela musí být k roztavení pro válečné účely odvezeny dva zvony - největší z roku 1491 a nejmenší z roku 1559. Farář A.Schneider a zástupci obce začali okamžitě s okupačními úřady vyjednávat, aby zvony pro obec uchránili. V sobotu 28.března 1942 však přijela do obce skupina dělníků, která velký zvon z věže spustila a odvezla do Třebíče. Intervence na německých úřadech pokračovala dále. Jak je uvedeno ve farní kronice, úředníci nakonec "povolili" při pohledu na maso a sádlo. Již o dva dny později došlo na obec rozhodnutí, že zvon z roku 1491 má být vrácen na věž, což se také 2.dubna 1942 za vydatné pomoci březnických občanů povedlo. Dne 4.července 1942 však byl do Prahy odvezen nejmenší zvon z roku 1559. I ten se nakonec po skončení války v Praze na Maninách našel a byl vrácen v září na sv. Václava na věž březnického kostela.

Během II.světové války bylo z naší obce násilně odvedeno na práce do Německa přes 20 občanů. Již v roce 1942 byli totálně nasazeni do okupovaného Holandska František Menšík čp.54 a Alois Javůrek čp.107. V březnické kronice je uvedeno, že z nucených prací utekli Rudolf Nováček čp.110, František Robotka čp.82, Josef Tomasi čp.197, Emil Krejčí čp. 158 a Emil Řezanina čp.211. Nejvíce byli postiženi muži a ženy z ročníku 1924, který byl začátkem února 1944 celý totálně nasazen do továren na výrobu letadel v Německu. Povolávací rozkaz přišel Marii Trojanové čp.138, Jiřině Javůrkové čp.196, Vlastě Chadimové čp.130, Marii Kazdové čp.38, Drahomíře Jarolímové čp.132 a Marii Vochyánové. Z mladých můžů odejeli na nucené práce Miroslav Doležal čp.105, František Chadim čp.130, Miroslav Poduška pč.127, Drahoslav Rybníček čp.124, František Klíma čp.34 a Josef Smejkal čp.199. Na sklonku roku 1944 byli povoláni zemědělci na stavbu zákopů v Rakousku. Z Březníka zde např. pracovali František Rejtar čp.7 a Adolf Maštalíř, který pracoval v zemědělské usedlosti čp.5. Až po 55 letech se začalo hovořit, že nuceně nasazení občané v Německu budou finančně odškodněni. Výplaty se však stále odkládají a většina občanů z naší obce již zemřela.

Naše obec nebyla koncem války ušetřena ničivého leteckého náletu. V obecní kronice je k této události uvedeno:

"Dne 26.dubna 1945 v 16.30 hodin přiletělo od Ketkovic devět ruských letadel. Když byla nad Březníkem, zahájila proti nim střelbu protiletadlová děla umístěna v Sádovém za železniční tratí. Ruská letadla střelbu opětovala a zahájila bombardování obce v domnění, že německá děla jsou v ní nebo jejím okolí ukryta. Shozeny byly stovky malých bomb na pole od cihelny k Březníku a na obec velké bomby, které utvořily krátery až 4 metry hluboké. Velkých bomb bylo shozeno osm - jedna vybuchla v zahradě u Potůčků čp.21 a dvě poblíž zahrady na polích. Další dopadly na zahradu Jana Musila čp.20, na zahradu Frant. Chadima čp.12, na zahradu myslivny čp.57, na zahradu Jar. Chadima čp.56 a pole J. Krejčího. Na prostranství před farou a školou dopadlo 30 malých bomb.
Na Volné straně byl zabit kůň rolníka J.Potůčka, rolník Frant. Kříž čp.15 přišel o dva koně. V obci nálet způsobil osm požárů - hořela kůlna J.Krejčího čp.52, výměnek p.Dvořáka čp.91, kolna a mlýn A.Jarolíma čp.132, stodoly rolníků J.Staňka čp.9, Fr. Kříže pč.15, Josefa Kříže čp.17 a výměnek Sl.Valy čp.19. Kromě toho byl demolován domek St.Šidly čp.70 a smetena krytina z domu Frant. Kafky čp.61.
Zastřelen byl desetiletý žák František Řezanina čp.168 (nar.1934) na dvoře Fr.Chadima čp.90, kde se rodina ukrývala. Raněno bylo 15 občanů, které ošetřili dr.Jaroslav Kříž a dr.Černín nacházející se v obci. Ve III.třídě obecné školy při petrolejových lampách celou noc raněným odstraňoval z těl střepiny. Druhý den byli do nemocnice v Třebíči odvezeni Jiří Lysák (malá bomba mu vybuchla těsně za zády), Marie Nováčková, Jaromír Mužík čp.28 (prostřelená ruka) a kočí Rudolf Kopuletý z čp.15."

Válka v květnu 1945 skončila, ale v katastru obce se nacházelo značné množství zbraní a munice, které zde zůstaly po odchodu vojáků. Při náletu na obec desítky bomb nevybuchly a musely být postupně na polích vykopány. Velké množství střeliva, min, pancéřových pěstí a jiné munice zanechala v Sádovém utíkající nacistická armáda. Na svozu munice se významně podílel František Štěpánek čp.55. Velká část munice byla skladována ve stodole Fr. Řezaniny, která stávala vedle domu Blah.Sklenáře pč.69, kde je dnes telefonní budka a vývěsní skříně. Munice se stala Frant.Štěpánkovi osudnou 6.dubna 1946. Ten jí začal využívat k rozrušování skály, kterou lámal v Kolečku. Zmíněného dne mu ve věku 53 let expolodoval na klíně granát a jeho tělo rozmetal. Byla to smutná tečka za nacistickou okupací v obci.