MenuMenu

NewsletterNewsletter

Zadejte Váš e-mail pro odběr aktualit

AnketaAnketa

OkoliOkoli

OdkazyOdkazy

BŘEZNÍK

Březník leží v dolíku straně jihovýchodní otevřeném při potůčku zvaném Luh, vzdálen jest 6 km na jihovýchod od Náměště. Jméno své obdržela osada od březových lesův, kterých druhdy hojnost zde bývalo, o založení místa žádná pověst se nezachovala.

Březník tvoří náves podlouhlou, nepravidelnou, na obou stranách otevřenou, mimo to skládá se z více ulic a uliček. Domy stojí buď v řadách, aneb jsou roztroušeny, až na skrovné zbytky roubené stavěny jsou z kamene a cihel, zomítány a olíčeny bez veškerých ozdob. Starší domy stojí do ulice štíty, novější přůčelím, před domy jsou zahrádky. Osada má ráz novější, také v ní nenajde se ani starého nábytku ani starých obrazů, ani zbytků starého kroje. Do vsi vede od nepaměti tré hlavních cest, ze kterých jsou nyní upraveny silnice, totiž z Náměště, Mohelna a Králic. Roku 1830 žilo tu v 89 domech 569 obyvatelů, roku 1870 v 89 domech 661 obyvatelů, roku 1890 v 99 domech 771 obyvatelů a roku 1900 ve 112 domech 790 obyvatelů, vesměs Čechův a katolíkův.

Roku 1674 drželi zde 3 sedláci po půldruhém lánu (75 měr), 8 po lánu (50 měr), 2 po půllánu, k tomu měli všichni ještě volné pole činžovní, domkařů s polem bylo 22, bez pole 5. Starých pustých usedlostí bylo: 1 dvojitý lán (100 měr), 5 lánů, 5 chalup s polem, 2 bez pole. Každý soused sel tenkráte na 2 měrách pšenici, dříví dostávali z panských lesů, sáh za 45 kr. Trati polní se tenkráte jmenovaly: Cibulář, Vinohrádek, Čermáček, Společnica, Chvojník, Chvojníček, Černá Hora. Roku 1447 měli březničtí osadníci jména: Klecaný, Krejsa, Hasiva, Krčmář, Janček, Švec, Kabeláč, Mikeš, Olejník, Tučen, Stýskal, roku 1508: Klíma, Olejníki, Bublan, Nos.

Roku 1830 bylo v Březníku 29 půlláníků, 1 čtvrtláník a 22 chalupníkův. Každý půlláník konal 3 dni týdně tažné roboty - všechny potřebné práce polní, mimo to z každého půllánu o žních robotovlao se 13 dní pěšky. Za pěší robotu dostával robotník z počátku 7 malých bochníčků chleba, později 3,5 větších bochníkův. Chalupníci robotovali ročně 24 dnů pěšky a konali o žních 13 dnů tzv. Janské roboty. Celá robota na půllánu ceněna byla na 29 zl. 1 7/10 kr., výkupné vypočítáno na 260 zl. 11 1/4kr. ve stříbře.

K Březníku patří 657,1 ha pole, 85 ha luk, 14,7 ha zahrad, 61,9 ha pastvin a 579,3 ha lesa. Obecních pozemků jest něco přes 100 ha, z čehož 48 ha pastvin.

Trati se jemnují: Zahumenice, Půllány Králické, Kopaniny, Sadová, Loučky, Nivy, Chvojnické, Úzké, Dlouhé, Vinohrádky, Díly, Palovce, Doubravské, Zahrádky, Padělky, Klínky, Chleborádky.

Ve starém obecním razítku byl obrácený květináč dvouuchý s květinou. Jelikož starostové tomu nákresu nerozuměli a jej za kalich považovali, přitlačovali razítko na listiny obráceně, do nového razítka dali místo květináče kalich s opisem: "Hlavní obec Březník".

KOSTEL

Kostel březnický viděti z daleka, stojí na místě vyvýšeném obklopen jsa hřbitovem, na který se pochovávají také osadníci z Kuroslep a Velkého Pole, jest zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie. Dle staré pamětní desky zazděné po pravé straně vchodu do chrámu byl kostel dostaven roku 1338 panem Ješkem z Náchoda na den Zvěstování Panny Marie (25.března), po levé straně vchodu jest druhá deska zasazena, která oznamuje, že kostel byl roku 1782 nákladem pana hraběte Karla z Haugwitzů "v nově přestavěn". Kostel má podobu kříže, presbytář a příční loď jsou v čistém slohu gotickém s gotickými pásy a  svorníky, na evangelní straně presbytáře jsou 2 gotická sedilia pro kněze. Okna presbytáře byla opravou v 8.stol. provedenou gotického tvaru a kružeb zbavena. Hlavní loď později přistavěná jest tvaru obyčejného a ve stropě klenutá. Na pevné, z tesaných kvádrů stavěné věži visí 3 zvony dosti staré: Největší 16 centů těžký má nápis: "Tento zvon ke cti a chvále Pánu Bohu a Panně Marii do Březníka litý", léta Božího 1491, prostřední 10 centů těžký lit byl roku 1497 a malý 7 centů těžký z roku 1559 darován byl "od poctivé obce Koroslepské". Tři oltáře: hlavní Nanebevzetí Panny Marie, vedlejší sv. Josefa a sv. Karla Bor. maloval Jos. Winterhaller. Nejvzácnějším pokladem zdejšího kostela jest starožitná, stříbrná, silně pozlacená, gotická monstrance z roku 1522. Skládá se ze tří částí: jsou na ní sošky Panny Marie, sv.Jana Křtitele, sv.Michala, sv.Jiří, sv.Kryštofa, sv.Kateřiny a sv.Barbory. Opravena a pozlacena byla monstrance roku 1877 v Praze.
Pozemků má kostel 1,4 ha a záduší 4816,7 K.

Kříže a sochy u cest jsou vesměs z novější doby, uprostřed osady byla roku 1906 postavena nákladem manželů Kašparových socha sv.Josefa uměle v Hořicích povedená.

Byla-li fara zároveň s kostelem od Ješka z Náchoda roku 1338 založena, aneb stávala-li při kostele starším snad dříve již, pro nedostatek zpráv určiti nelze. Jisto jest, že Ješek z Náchoda daroval roku 1338 faráři Vítkovi v Březníku a jeho nástupcům lán poplatný v Březníku, který od svých rodičů zdědil, listinu podepsali jeho bratři Hron a Matěj z Náchoda. Roku 1340 náležela fara do obvodu děkanství Tasovského, z listiny zachované z roku 1345 dovídáme se, že faru obsazoval klášter křížovníků Božího hrobu na Zderaze v Praze. Tou listinou vyzývá Jan Paduánský, doktor dekretů, kanovník pražský, olomoucký a vyšehradský, dvorní oficiál arcibiskupa pražského, zastupuje klášter Zderazský, děkana tasovského a faráře kralického a náměšťského, aby kněze Svatoslava, který po smrti faráře v Březníku faru přijal, dle sil svých chránili a na prebendu uvedli.

Roku 1366 vyskytuje se Mikuláš, farář v Březníku. Roku 1396 založila Marketa, vdova po Jaroslavovi z Lamberka, záduší rodinné pro kostel březnický na dvou lánech a dvou čtvrtích, farářem byl tehdy Jan.

Po zničení kláštera křižovnického na Zderaze (roku 1419) zmocnili se patronátu světští držitelé Březníka, kteří poněvadž jich současně bývalo více, o patronát, ano o vyznání kněží na faru povolaných se soudili, zejména když vladykové z Králic, kteří byli podobojí, o patronát se dělili s pány z Náchoda tenkráte katolickými. Majitelé podobojí katolickému faráři desátky odpírali.

Roku 1464 Mažtěj z Náchoda a z Březníka pohnal Víta z Králic ze 60 hř., že mu vzal po tři leta desátky v Březníce, v Kuroslepích a u Kraví hory, což přísluší k faře v Březníce, ježto on tam měl faráře ztvrzeného řádně, a Jakuba z Březníka z 10 hř.gr., že mu bral po tři leta ze 2,5 lánu desátky a jich faráři jeho řádně ztvrzenému dávati nechtěl.

Později dali Náchodští a Kraličtí svou rozepři a patronát na mocný rozsudek p. Viléma z Pernštejna, který rozhodl, aby v podací farním páni majitelé se střídali, a sice páni z Náchoda aby faru podávali dvakráte a páni z Králic jednou. Avšak i toho nedbáno.

Roku 1481 Zbyněk z Králic a z Březníka pohnal Matěje z Náchoda a z Březníka z 50 kop, že jest výroku a smlouvy nedržel o kostelním podací v Březníku, kteráž mezi nimi učinil p. Vilém Pernštajnský. Proti tomu ohradil se starý Matěj z Náchoda a pohnal Zbyňka také z 50 kop, že mu zbraňoval a vůle dáti nechtěl, aby knězi podal v Březníce fary své, dobře věda, že má dvoje podati pořádně. Páni v tom sporu ještě toho roku nalezli: "Poněvadž Matěj provodí, že jemu to podací knězem biskupem a p. Vilémem přirčeno, že jemu v tom Zbyněk překážeti nemá, a má-li oč lidem kromě rozdávání podobojí způsobú a té jim nehájí, aby šel každý, kamž se jemu líbí a správu sobě zjednal". Roku 1505 byl Jan, farář hartvíkovský soudně stíhán, že má navrátiti monstranci a jiné stříbrné a zlaté klenoty, též kostelní peníze, které v Březníku odcizil, když zde onemocnělého faráře Jiřího zastupoval, od roku 1508-1511 farářoval zde Jakub jehož Vít z Králic v  desátcích zkracoval, a od 1512-1514 farář Bartoloměj.

Syn Matějův, Oldřich Březnický z Náchoda pohnal roku 1522 p. Jana z Pernštýna o podací březnické a byl udělal pročníkem Jindřicha, syna svého. Jan z Pernštýna dosadil totiž na faru Březnickou evangelíka Stanislava. Poněvadž Oldřich dříve umřel, než pře byla prožalována, páni usnesli, že tomu půhonu Jan Jindřichovi odpovídat nemá, roku 1522 dosazen byl Janem z Pernštýna utrakvista Jan, terý však zemským soudem brzy odstaněn byl.

Po vypuzení nekatolíků zdejší fara zašla, od roku 1630-1784 přidělena byla do Mohelna. Roku 1785 zřízena zde samostatná lokalie, která roku 1880 na faru povýšena byla. Od roku 1785 vedou se matriky, pamětní farní kniha založena teprve roku 1807 od faráře Václ. Růžičky. Déle zde působili faráři: Václ. Růžička (1792-1810), Kajetán Richter (1810-1832), Mat.Pernica (1845-1879), Fabián Krejčiřik (1880-1892), od té doby  farář a konsist.rada Jos. Skála.

Do farnosti náleží Březník, Kuroslepy a Velkopolský dvůr, všech farníků jest 1227, až na 1 evangelíka vesměs katolíkův. Cena desátku obnášela 18 zl. 45,5 kr. ve stříbře, z půllánu, výkupného platilo se 125 zl. 4 kr. Celkový výkup farního desátku z obce byl 11.040 zl.
Nyní jest patronem farním náboženská Matice, dotace farní obnáší 1062 K 80 h z renty, doplněk z náb. fondu a 1 ha 78 a pozemků.

ŠKOLA

Dle farního protokolu vyučovalo se do roku 1817 v obecním domě čp.64, poněvadž místnost byla malá, tmavá a vlhká, nařízeno krajským úřadem vystavěti budovu novou, což se stalo roku 1825. Tato obsahovala mimo byt učitelův jen jednu učírnu a když v letech sedmdesátých min. stol. počet dítek přes 200 vzrostl, stala se nedostatečnou, protož roku 1883 postavena nová škola s dvěma prostranými učírnami. Od roku 1898 jest škola trojtřídná s 208 žáky z Březníka a Kuroslep. Nadučitelé: od roku 1885-1906 Josef Nahodil, od řoku 1906 Karel Malý.

 Dle fase z roku 1828 skládaly se příjmy učitelovy z posnopného, které dostával z Březníka a Kuroslep, ze školného platu a z koledy o Třech králích, o Velkonoci a o vánocích, mimo to dostával od kostela 2 zl. šajnů, od vrchnosti 8 sáhů dříví a 10 mázů piva za průvody na den sv.Marka, na dni Křížové a na Boží tělo. Oprava služného učiněna roku 1856, kdy bylo učiteli místo koledy povoleno vybírati od každého dítěte 6kr., což ročně asi 210 zl. r.č. vyneslo.
Knihovnu školní založil 1870 učitel Fr. Novotný, čitá nyní přes 150 svazkův.

V Březníku založen byl roku 1878 Čtenářský spolek, který roku 1899 proměněn byl v Hospodářskou besídku, členů čítá asi 40, knihona má na 25O svazkův.
Také jest v obci sbor dobrovolných hasičů (50 čl.) a potravní spolek "Vlastimil" od roku 1898.

DĚJINY

Březník jest starou osadou, roku 1237 svědčí Záviše z Březníka na listině krále Václava I. vydané pro kostel sv. Petra v Brně (Cod.IV.str.329). Kterého by byl rodu, neví se. Na to neděje se přes sto let o Březníku zmínka, až roku 1338, když Ješek z Náchoda daroval farnímu kostelu v Březníku, jehož byl zakladatelem, poplatný lán tu v Březníku, který byl po svých rodičích sdědil. Podarovaní to dosvědčili svými podpisy Ješkovi bratři Hron a Matěj. (Cod.VII.,č.185). Z listiny té patrno, že již otec těchto tří bratří Březník držel, jmenoval se Hron z Náchoda a pověřil mezi jiným roku 1321 listinu Jana z Meziřící a jeho synův, když darovali patronát v Solnici (v Čechách) klášteru Zderazskému. Kterak Hron z Náchoda přišel ku statku Březnickému na Moravě, nelze zcela určiti, stalo se to buď darem krále Jana, kterému postoupil Náchod, aneb  snad věnem jeho manželky neznámého jména a rodu.
Přes 200 let drželi pak páni z Náchoda ves Březník a psávali se dle toho majetktu "z Březníka", později "z Březníka a Kravíhory" a konečně "Březničtí z Náchoda". Během XV. a XVI. stol. pro skrovný svůj majetek počítáni byli mezi vladyky, terpve ku konci XVI. stol. Jindřich Březnický z Náchoda tolik bohatství nabyl, že opět mezi pány postoupil. Dějiny statku Březnického jsou dosti spletité, nedrželiť Náchodští dlouho statek ten zcelený, brzy popustili část rodu jinému, později "z Lamberka" zvanému, také vladykové z Otradic a z Králic a jiní různého zboží zde nabyli. Ješek z Náchoda převzal podíly na Březníku od svých bratří Matěje a Hrona a roku 1349 zapsal Kunce, převorkyni kláštera Herburského v Brně, 80 kop na vsi Březníku, jak on tu ves od svých bratří Matěje a Hrona přijal, toho roku také své manželce Skonce 200 kop věna na Březníku a Kuroslepích vložil.

Matěj z Březníka, bratr Ješkův, držel Petrovice u Mor. Krumlova, na kterých roku 1353 své manželce Anně 400 kop věnoval. Roku 1355 byl již mrtev, toho roku zapsala vdova po něm Petrovice svým synům, které dala roku 1366 do poručenství olomuckému kanovníku Vojtěchovi z Otaslavic.

O třetím bratru Hronovi z Březníka po roce 1341 není písemných zpráv, také ze synů po Matějovi po roce 1366 se připomíná pouze Jindřich, pak jejich sestra Jitka, která roku 1369 svému muži Oldřichovi z Lešan řečen. Medek na zboží v Březníku a v Kninicích věno zapsala. Jednoho z obou bratří dcerou byla Marketa, provdaná za Ješka z Budišova, která značné měla věno v Březníku a Kuroslepích. Ješek z Náchoda a Březníka, jenž až na věno Jitky a Markety byl samotným držitelem zdejšího statku, vystavěl po roce 1360 nad vtokem říčky Chvojnice do Oslavy pevný hrad, který nazval Kravíhorovu. S přídomkem z Kravíhory čteme Ješka ponejprve v listině z roku 1367, na které potvrzuje že 19 lánů ve Vyškovicích biskupu Albertovi ze Šternberka prodáno bylo. Roku 1373 zvýšil Ješek věno ženě Skonce na 350 kop, poukázav je mimo Březník a Kuroslepy též na Brancouzy, na Rošice a na hrad Kravíhoru. Brzy na to zemřel, zanechav 3 syny: Ješka, Hrona a Levu.

 Synové Hron a Leva sestoupli se se všemi statky roku 1371 ještě za života otcova, roku 1377 prodal Hron Z Kravíhory Ješkovi Z Kravíhory a jeho dědicům dva díly hradu Kravíhory, dva dvory poplužné okolo Kravíhory, v Kuroslepích půl páta lánu a v Březníku 4 lány s lesy a řekami ku hradu patřícími. roku 1379 Leva z Kravíhory prodal Anežce, manželce Jindřicha z Vartenberka, a Kačně, její komorné (domicella), v Březníku 3,5 lánu.

Toho roku bratří Hron a Leva darovali a zapsali bratru Ješkovi všechno své zboží na Kravíhoře a v Březníku a Ješek své manželce Anně věnoval 100 kop na 6 lánech v Březníku a na mlýně pod Zňátkami a 150 kop na vsi Černíně, avšak roku 1381 dal přepsati to celé věno na 6 lánů, na tvrz, lesy, louky a štěpnice v Březníku.

Roku 1385 píše se též jakýsi Reymbrecht "Z Březníka", byl to jen dočasný držitel nějakého zboží v Březníku, snad manžel svrchu uvedené komorné Kačny, později držel Krahulov (u Třebíče) a Cidlinu (u Lesonic). Zboží to dostalo se věnem Anně, manželce Erharda z Drahotuš, který s Reymprechtem byl ve spolku na statky. Anna vdala se po druhé za Břeňka z Ryzmburka a Čeněk z Drahotuš přenesl to věno z Březníka na Nasedlovice.

Roku 1360 zakoupil se Jaroslav z Kněnic na Březníku, jehož potomstvo psalo se "z Lamberka", a s pány z Náchoda se o ten statek dělilo. Páni ti pocházeli z Kněnic (Německých) u Míroslavě, v erbu měli kozí hlavu a oblíben bylo jim jméno Jaroslav. První Jaroslav z Kněnic vyskytuje se v listinách roku 1262, byl velkým mecenášem klášterů Oslavanského a Luckého, kterým pověřoval listiny od roku 1262-1278, poslední jeho podpis čteme na listině kláštera Zábrdovského z roku 1286. Synem jeho byl Jarosla II. z Kněnic, stejně horlivý přítel kláštera Oslavanského, jemuž potvrdil listiny z roku 1322 a 1323. Tohoto syn Matěj jinak v listinách neznámý, byl otcem Jaroslava III. ze Kněnic, jenž roku 1356 stal se purkrabím Znojemským, roku 1368 hofmisterm markrabího Jana a od roku 1368-1379 na sněmích zasefal mezi pány jakožto nejvyšší sudí kraje Olomuckého.

Otec Jaroslavův Matěj umřel před rokem 1349, vdova po něm Vracka prodala t.r. se synem Jaroslavem 13,5 lánu v Říčanech, 2 čtvrti, jednu čtvrtinu lánu Jindř. z Chuenringu, roku 1350 postoupila staršímu synu Jaroslavovi 100 kop a mladšímu Hronovi 150 kop věna svého na Kněnicích. Jaroslav spolčil se s bratrem Hronem a zapsal celé to věno 250 kop své ženě Hedvice. Roku 1356 poukázal p. Jaroslav svým sestrám 10 kop příjmu v Kněnicích, potom bratr Hron, ani jeho potomstvo dále se nepřipomíná.

Roku 1360 zakoupil se Jaroslav v Březníku a věnoval tam své druhé manželce Marketě 500 kop s tou podmínkou, že kdyby po jeho smrti se vdala, nejbližší příbuzný by to věno vyplatiti směl. Roku 1364 prodal své otcovské dědictví Kněnice, za to roku 1371 majetek svůj v Březníku značně rozmnožil, koupiv od Bohušky z Evanče, poručníka sirotků po Ješkovi z Budišova, v Březníku 4 lány, krčmu, 5 podsedkův a 1/3 mlýna a v Kuroslepích 7 3/4 lánu za 150 kop. Na svém zboží Březnickém dal po roce 1370 na dlouhém příkrém, ze tří stran řekou Oslavou otočeném, skalnatém hřebeni postaviti hrad, který dle tehdejšího obyčeje nazval po německu "Langenberg", což časem v Lamberk přetvořilo.
Dle hradu Lamberka počal se Jaroslav psáti r. 1376.

R. 1379 získal trhem v Březníku od Ješka z Kravíhory 2 lány a od jeho bratra Hrona 4 1/2 lánu a 2 krčmy. Také jinde nabyl Jaroslav statků: R 1376 postoupil mu Vok z Kněžic veškeré své zboží a právo v Želetavě a ves Markvartice; jiný statek v Želetavě a zboží v městečku Heralticích koupil r. 1379 od Erharta z Heraltic. (D. B. VI., 223, 475, 508, 698, 752 a 783.).

Jaroslav z Lamberka zemřel r. 1385 zanechav vdovu Marketu a četné potomstvo. Marketa spolčila se ihned se svými dětmi Jaroslavem a Anežkou na věno v Březníku (bez závazku), kdežto její starší syn Archleb se stoupil s Vilémem z Pernštýna, kterýžto spolek později (r. 1406) zrušen a z desk vymazán byl. (D. B. VII., 1064 a 1065.).

R. 1396 založila Marketa se svými syny Artlebem a Jaroslavem rodinné záduší v kostele březnickém, odkázavši faráři Janovi a jeho nástupcům 1 lán a 2 čtvrti. Záduší jest ve dvou směrech důležito: předně vysvítá z něho, že její muž Jaroslav z Lamberka měl také děti z prvního manželství a za druhé poučuje nás listina o dávkách a povinnostech rolníků ke své vrchnosti před "ze Šelenberka". Oba zapsali r. 1390 Zdence z Odlochovic, manželce Přibkově, 250 kop věna na Kravíhoře. Po smrti svého muže Přibka vdala se Zdenka po druhé za jistého Ctibora;  jejím synem z prvního manželství byl Přibík řeč. Šíp z Kravíhory; na jejím věně Kravíhoře zkrachoval ji Jindřich ze Šelenberka. R. 1406 pohnala ho, že jí zadržel úroky za 4 1/2 léta za 200 kop; r. 1411 pohnala Bohuňka Valentína z Přestavlk, že jí drží její věno Kravíhoru s tím, co k tomu sluší, konečně r. 1420 spolčila se se svými syny (?) Přibkem a Leonardem z Odlochovic a s Petrem z Krumsína na zboží ku Kravíhoře patřící.

Ačkoliv Kravíhora přešla prodejem od pánů z Náchoda na jiný rod, tito přece nepřestali se psáti "z Náchoda" a "z Kravíhory".

Ku konci XIV. a začátkem XV. stol. nastaly na zboží březnickém tyto změny:

R. 1385 Marketa, vdova po Jaroslavovi z Langenberka, darovala věno v Březníku svým synům, podržíc si právo, dar ten kdykoliv odvolati (D. B. VII. 154); r. 1390 odevzdala synovi Artlebovi 15 kop roč. příjmu v Březníku a tento je hned přepustil Prockovi a Hynkvi z Otradic. Týž Artleb z Lamberka prodal r. 1398 Levovi z Kravíhory 5 lánů a 2 dvorce v Kuroslepích, který zapsal na tom 5 kop věna své ženě Kláře a sstoupil se r. 1399 se svým svakem Jimramem z Újezda, po jehožto smrti vdova Jitka se spojila s bratrem Levou na 200 kop věna na Újezdě (u Sádku) r. 1406.

Na počátku stol. XV. z Kravíhory a mnohem více z hradu Lamberka vojenské čeládky konaly zhoubné vpády do okolí, pálíce a drancujíce, co jim v cestu přišlo. Sváry pánů mezi sebou odnášel ubohý venkovský lid. Půhony z těch dob zřejmým jsou toho důkazem; uvedeme některé:

R. 1408 a opět 1410 pohnal Hynek z Jinošova Henrychy Lichtenštejnera, že přijel na to zboží od Březníka a pobral a spálil chudým lidem vše. "Páni nalezli, má-li k němu co mluviti, mluv k němu před králem!"

R. 1408 pohnal Václav z Domamyslic Jindřicha ze Šelenberka z Kravíhory, protže z jeho chleba na jeho chléb, z jeho hradu Kravíhory pobrali mu i jeho lidem dobytek malý a veliký, a to jemu slíbil a pánu jeho Herartovi zaplatiti. Ze zápisů Jihlavských dovídáme se, že na Kravíhoře tenkráte řádili lupiči Vlček a Šibal. Ještě hůře řádilo se z hradu Lamberka, kde seděl obratný vojín Jan Sokol, s počátku ve službách krále Václava, po tom stranník markrabího Prokopa. Ze svého úkrytu přepadl a osadil hrad Náměšť, který mocně držel s Krajířem proti pravému pánu Lackvi z Kravař, až jej tento po tuhém obléhání r. 1408 pomocí svých měšťanů z Meziříčí a z Biteše zpět dobyl.

R. 1402 hubil statky biskupství olomouckého, pročež uvalil na sebe církevní klatbu; téhož roku vystřihal se proti Pražanům, protože uvěznili jeho pána milostivého, krále Českého, a také proto, že jeho zboží hubili, nemajíce k němu žádné viny a on jim vždy rád sloužil.

Již r. 1403 získal si markrabí Jošt Sokola a přimluvil se za něj, aby zbaven byl klatby; což se stalo, když Sokol slíbil, že dále nebude pustošiti statků církevních. R. 1404 proslavil se hájením Znojma proti přesile krále Zikmunda a vévody Albrechta a r. 1407 mocným držením města Lavy proti rakouskému vévodovi Leopoldovi, které město teprve vyklidil, když Leopold svolil všechny zajaté vrátiti a zaplatiti 23.000 dukátů markraběti Joštovi. R 1410 podniknul pomocnou výpravu vojenskou do Polska; v bitvě u Tannenberka velel českému pluku a značně přispěl ku vítězství Poláků nad něm. rytíři. Téhož roku zemřel v Polsku, byv prý otráven. Jeho syny Mikuláše a Jaroslava dal polský král Vladislav na vychování do Krakova. Z těchto dat životopisných patrno, že Jan Sokol málo na Lamberku se zdržoval, že tedy loupeže páchané z hradu Lamberka připočísti lze více na vrub jeho vojenské čeládce. Odpovědným za ty zlořády zůstal on, pročež býval často před soud pohnán i se svým přítelem "Suchým Čertem", na př.: r. 1406 Michal, kramář brněnský, pohnal Hynka řeč. Suchý čert z Jevišovic, že mu dal glejt a slíbil zároveň za Jana Sokola z Lamberka; tento ho ale u Kounic přepadl, zboží pobral a do Evančic zavezl. Toho pokládal za 381 kop. Poptom pak nebožtík Prokop (markrabě) skrze úředníky se s ním smluvil, aby mu Hynek dal náhradu 240 kop, k čemuž on se uvolil, ale toho neučinil.

R. 1408 Jan z Meziřícka pohnal Jana řeč. Sokol z Lamberka, že k němu přijel na jeho hrad, věře mu v pravém lantfrýdě; tu ho jal a koně mu vzal; toho pokládá za 20 kop; téhož roku pohnal jej Erhart Puška z Kunštátu, že držel jeho zboží v Evančicích a Sokolnicích bez práva, a Margareta, vdova z Tasova, protože jí a chudým lidem na její dědictví v Tasově v pravém lantfrýdě pobral dobytek.

Po smrti Jana Sokola držel zboží Lamberské jeho bratr Vaněk z Lamberka řeč. též z Vikštějna. R. 1412 pohnal Mikšík z Králic Vaňka z Lamberka z 50 kop, protože béře dluhy Sokolovy a jeho dluhy počal platiti a z těch peněz nechce mu vydávati. Také Jindřich z Náchoda a z Březníka, syn po Matějovi, použil smrti Sokolovy a panujících zmatků v zemi ve svůj prospěch na zboží březnickém.

R. 1414 Krištofor z Ratibořic a Aleš z Dobšic pohnali Jindřicha z Náchoda odjinud z Březníka, že prodav Vaňkovi z Lamberka zboží v Březníce, i jinde na mlýnech, správní list mu na to učinil a peníze vzal, a tu Jindřich nedočkav let správných Vaňkových, prodal to zboží jinému na "ten kus", aby dlužníci Vaňkovi nemohli upomínati o dluhy své a skrze ten zmatek nemohli Vaňka pohoniti o dluhy (první přišel o 60, druhý o 30 hř. gr.). Mimo to pohnal Krištofor Vaňka z Lamberka, že mu vpadl v jeho zboží Ratibořice a pobral a spálil jeho lidem za 100 hř. gr.; Aleš z Dobšic taktéž Vaňka pohnal, že byl jat, že mu pobrali koně a uvěznili ho.

O majetkových poměrech v Březníku v době předhusitské uvádíme ještě tyto záznamy:

R. 1412 Jindřich z Kravíhory a z Březníka daroval Levovy z Kravíhory v Březníku 6 lánů a třetinu patronátu kostelního, na kterém zboží a na svém nábytku tento své ženě Kláře 100 kop věna zapsal a její věno z Budišova sem převezl.

R. 1415 přenesl Ješek Vlach z Otradic věno 7 1/2 kopy důdchodu manželce Anně z Otradic na 5 lánů do Březníka.

R. 1416 Jindřich I. z Náchoda prodal Bludovi z Králic ve vsi Březníku 3 lány poplužné, 2 krčmy, 7 čtvrtí, lázně, Pavelcův mlýn řeč. Konečný pod Zňátkami a třetinu patronátu, čemuž odporoval Václav z Myslibořic, tvrdě, že Vaňkovi z Vikštejna k tomu zboží právo náleží.

R. 1417 Jindřich Kravíhora z Náchoda jinak z Březníka prodal Blažejovi řeč. Smrž z Březníka 1 lán v Březníku a své ženě Anně na dvoře v Březníku 50 kop věna zapsal.

R. 1418 smírčí soud a ručitelé za Hynka z Jinošova, zejména jeho bratr Ješek Vlach z Otradic vložili Bludkovi z Králic ve vsi Březníku 5 lánů poplatných a téhož roku Ješek Vlach prodal 15 lánů v Březníku Artlebovi z Říčen a tento ihned Bludovi z Králic. Ješek Vlach ještě toho roku zemřel; vdova po něm Anna z Račic pohnala Bluda r. 1418 že jí zadržuje její věno v Březníce, a poněvadž sama na něm to vymoci nemohla, spolčila se na své věno na 5 lánech s Hynkem z Jinošova a s Dorotou ze Zhoře, svou neteří, načež tito znova pohnali Bluda, že jim drží v Březníce 5 lánů, které jim dala jejich teta Vlachova jako věno své.

Vaněk z Lamberka zemřel r. 1420. Majetek jeho na Lamberku a Březníku přešel částečně za jeho života a zbytek po smrti do cizích rukou.

Dvůr v Březníce koupil jakýsi Mikeš z Bratronic, kteréhož r. 1420 pohnal Jan z Moravan, že odkoupil jeho základ od Vaňka z Lamberka, na který dal 20 hř. gr. a Mareš z Radověstic z 50 hř., které drží na nebožce Vaňka. Nějakou část koupil Janek, lékař z Meziříčí, jehož pohnal stejnou dobou Racek z Vyškova z 50 kop, které slíbil za Vaňka z Lamberka.

Největší část zadluženého zboží po Vaňkovi dostala se trhem Bernartovi z Klokoč, muži Elšky z Náchoda, dcery Jindřicha z Náchoda. Po smrti svého muže měla s tím zbožím všeliké oplety a soudy. R. 1434, když po bitvě u Lipan zavládly klidnější doby, pohnala Budíše z Budišova, že jí slíbil za správu zboží v Březníku, jakož nebožtík muž její Bernart z Klokoč koupil u pana Vaňka z Vikštejna a u Mikuláše Sokola z Lamberka, a měl jí ten list správný dávno obnoviti, a to neučinil; zároveň pohnala Mikuláše Sokola z Lamberka, že jí měl obnoviti list správný na zboží v Březníku a toho neučinil, a jí také pobral v Březníku úroky.

Páni v té při r. 1436 nalezli: "Což jí Mikulášem z Lamberka před lantfrýdem pobráno, aby pominulo, a list správný na Březník pan Mikuláš aby té paní obnovil do 4 neděl."

R. 1435 pohnali Elšku z Náchoda páni Smil ze Zástřizl a Protivec z Pavlovic z 20 kop, že muž její Bernhard odkoupil jim základu v Březníce, na kterém měli dluh svůj hledati, jakž jej slíbili za neb. Vaňka z Langenberka, a ona po zemř. Bernhardovi držíc to zboží nechce odvaditi. Pro nemilé půhony, které měla Elška se svým zbožím, prodala r. 1437 2 lány v Březníku Jakubovi z Kunšína (Koněšína) a jeho ženě Bětce a 3 1/2 lánu v Březníku a 5 lánů s 3 chalupami a lidmi poplatnými v Kuroslepích Jankovi, lékaři ze Strážnice, v Meziříčí usedlému. Na zbytek svého majetku vyjmouc věno v Újezdě spolčila se se svým druhým manželem Zikmundem ze Strachotic (Rausenbruck) a na právo své v Březníku se sestrou Dorotou a jejím mužem Jaroslavem ze Šelenberka. Avšak ještě téhož roku (1447) nabyla kupcem nového statku v Březníku, neboť Jiří z Kravař a ze Strážnice, Jan Morava z Králic a Jan Racek z Mrdic, věřitelé za + Mikuláše z Lemberka zapsali jí tam 5 lánů, jednu čtvrť, dva půllány s 5 krčmami a s chalupou. Poněvadž Jiří z Kravař statek ten dle smlouvy z dluhů nevybavil, pohnala jej Elška z Náchoda r. 1464 ze 107 1/2 hř. gr., "že jí slíbil za neb. pana Mikuláše z Lamberka, což u něho v Březníku koupila, a již jest to zboží nařčeno právem a zapohnáno."

Dědičkou zboží v Březníku a hradu Kravíhory stala se po pánech ze Šelenberka Elška z Odlochovic, dcera po Zbyňce z Odlochovic; sstoupila se se svým mužem Janam Komorovským na to dědictví, načež tento psával se z Březníka, kde také skoupil některé zboží po Vaňkovi, mezi jiným též dvůr od Mikše z Bratronic, pročež šly naň půhony: r. 1437 od Zbyňka z Moravan  na 20 kop, r. 1446 od Víta z Králic na 200 hř., protože mu držel lidi faráře v Březníku namaje k tomu práva, od Štěpána z Vartnova, jenž dal za Vaňka z Vikštejna a z Lamberka 20 kop a od Čeňka a Jana z Bludova, kteří na těch 20 kop ručili; Štěpán z Vartnova pohnal jej ještě ze 20 kop, které půhonem a svodem proškodil.

Spory s Komorovským vyřízeny r. 1447: Štěpán z Vartnova uveden jest na tu stranu na lidi v Březníku, kteří jsou Jana Komorovského, s 20 hř., taktéž i Protivec z Pavlovic. Mimo to byly přiřknuty 2 hř. ročního platu na lidech Jana Komorovského v Březníku a na 1 láně v Kuroslepích Štěpánovi z Vartnova, Ondřeji Bučovskému (z Bludova) a Protivcovi z Pavlovic.

Jan Komorovský z Komorovic a Březníka připomíná se posledně r. 1459, kdy se soudil s Matějěm z Náchoda o Lamberk. Matěj jej vyzval, aby stál svým právem, ač které má na zboží zbořeného hradu Lamberka, neboť on pravil, že k tomu lepší právo má vedle obdarování slavné paměti krále Ladislava, což chtěl okázati. Brzy po tom Jan Komorovský zemřel a statek jeho daroval král Jiří Matěji z Březníka a Náchoda, synu po + Jindřichovi z Náchoda.

Vdova po Jindřichovi z Náchoda, Anna ze Slezan, vdala se po druhé za Oldřicha z Hostákova, kterého zároveň se synem Matějem udělala r. 1437 společníkem svého věna 50 kop v Březníce; za to Matěj vzal svého otčíma na spolek na veškeré své zboží v Březníku (na dvůr, 2 podsedky, lesy, louky, rybníky a patronát). R. 1446 vzala jej sestra Elška na spolek svého věna 50 kop na Újezdě. Matěj oženil se s Marketou z Kokor a Pucova a pojistil jí r. 1447 125 kop věna na zboží svém ke tvrzi a dvoru v Březníku patřícím na 5 lánech a 3 chalupách v Kurosplepích a společně se ženou koupili ves Hroznětín, kterou již r. 1464 prodal Ondřeji Něprovi z Vojslavic.  Matěj z Náchoda, jenž se stal menším komorníkem zemským, prožil svůj věk v samých sporech o zboží Březnické, které chtěl svému rodu uhájiti. Nejvíce půtek měl s pány Kralickými, kteří získali větší část zboží Kravíhorského a roku 1464 od sester Elišky a Doroty 7 1/4 lánu, 4 krčmy a 2 chalupy v Březníku zakoupili. Protože pohnal Matěj Víta z Králic ze 400 zl.uh., že mu drží tu jeho dědictví v Březníce (doufal totiž, že to zboží od svých sester děditi bude), dále pohnal ho z 900 zl.uh., že mu svěřil zápisů, které mu dala královna Milost a to zboží, které jest držel Komorovský v Březníce, a kterého (Víta) on mocným poručníkem byl udělal, a on to zboží proti němu (Matěji) kupoval, ježto by on to královským obdarováním byl měl darmo. Stejnou dobu pohnal Žofku z Vartnova a z Cimburka, manželku Jaroslavovu z Lomnice, ze 40 zl.uh., že otec její o jeho zboží dědičné se soudil a za to ty zlaté vzal, nemaje k tomu práva.

Naproti tomu pohnal roku 1464 Vít z Králic Matěje z 10 kop, že drží jeho člověku nivy v Kravohorských lesích, z druhých 10 kop, že drží lidem jeho les, jenž slove v Jezerčích, a z 12 kop, že rybníkem zatopil lidem jeho pastviště, také pohnal Jana z Radkova a Gedeona z Olešničky, že mu slíbili za paní Elišku z Náchoda za správu což u ní v Březníce koupil a již je z toho nařčen a pohnán.

Toho roku (1464) pohnali ho také purkmistr a rada města Třebíče ze 100 zl.uh. "jakož poctivá paní Barbora Přibková, suseda naše, učinila jest poručenství ležící na smrtelné posteli, a on přijav zlaté svrchupsané, jsa věrnú rukú, neučinil jest nám podle poručenství jejího".

Spory mezi Matějem z Náchoda, Vítem z Králic, Janem z Radkova, Gedeonem a Kozlovcem vyřízeny byly roku 1466. Páni nalezli: Poněvadž pí. Elška z Náchoda tak starodávné držení bez nárokův i dskami provedla, že zástupci Vítovi (Jan z Radkova atd.) odpovídati nemají. Vít z Králic podržel statek v Březníku, který mu sestry Elška a Dorota prodaly.

Roku 1466 obdržel od krále Jiřího věno na zbořeném hradě Lamberku, které naň po smrti Markety starší z Lamberka bylo padlo.

Po Vítově smrti spory měl o majetek v Březníku s jeho synem Zbyňkem Kralickým a vdovou Dorotou ze Žeravic. Roku 1482 pohnal je z 10 kop, že mu drží krčmu a podsedek v Březníce, na kterém sedí Mikuláš Trunček, která jest na královnu Milost spadla po Dorotě z Náchoda, jeho sestře, též pohnal Jiříka z Březníka, že mu drží tu půllán po jeho sestře. Spory s kralickými ukončeny byly teprve po smrti Matěje roku 1492 ve prospěch vladyk z Králic.

Matěj z Náchoda zemřel roku 1492, zanechal syny Jindřicha, Oldřicha a Brikcího, poslední zemřel brzy po otci. Jindřich držel tvrz v Březníku a část vesnice, Oldřich z Náchoda pustý Lamberk a něco zboží na Březníku, na kterém roku 1498 manželce své Anně z Tavíkovic 800 zl. peněz vložil.

Roku 1494, když král Vladislav listem daným v Budíně potvrdil Bludovi z Králic pustý hrad Kravíhoru a ves Kuroslepy, ozval se proti tomu Jindřich z Náchoda, tvrdě, že Blud nemá v Kuroslepích leč dvůr, na kterém dvořák sedí a 3 člověky, roku 1496 vložen byl do desk královský list, kterým dva lány ve vsi Březníku udělil Bludovi z Králic.

Roku 1508 Jindřich z Náchoda a z Březníka prodal tvrz Březník a statek, který tam měl, Zbyňkovi z Králic, který se roku 1511 na to spolčil se svým bratrancem Vítem z Králic, tento sestoupil se roku 1512 se svým zbožím s Vilémem z Pernštejna. Po smrti Vítově prodal roku 1527 Jan z Pernštejna, syn Vilémův, tvrz Březník a vše, co tu měl, Václavovi z Lomnice.

Roku 1536 Anna z Tavíkovic, vdova po Oldřichovi z Náchoda, přijala na spolek svého věna na Březníku a Kuroslepech syna Jindřicha Březnického z Náchoda a vnuka Bedřicha. Avšak Jindřich prodal roku 1549 nejen věnné zboží po matce, nýbrž i po otci zděděný Lamberk Václavu Hodickému z Hodic. Tento vložil zboží Březnické roku 1555 Bohunce z Lípého, která je roku 1560 vložila Pertoltovi z Lípého a tento je hned prodal Voldřichovi z Lomnice.

Tím byly Březník skoro celý, sbořený hrad Lamberk a ves Kuroslepy trvale spojeny se statkem Náměšťským, jen skrovný majetek zůstal zde Kralickým, který teprve roku 1579 získal Jan z Žerotína od Jindřicha Králického.